Heroes VII - Hlavní postavy - Sylvanští elfové

Postavy -> Azyl | Akademie | Nekropole | Tvrz | Sylvanští elfové | Kobka

Lasir, Vyslanec lesního bludiště

Svým umístěním poblíž hranic Irollanu a Vévodství jednorožce, láká Erewel různorodé návštěvníky - Kupce z říše, Čaroděje z Karthalu, Trpaslíky ze Sudgerdu – toužící zakoupit jedinečné, a nádherné, elfí výrobky ze dřeva, kůže a krystalů. Přesto že se narodil jako syn řezbáře, neměl Lasir nadání pro řemeslo, přesto byl „zručný“ svým vlastním způsobem. Sylanna jej veskutečnosti požehnala nadáním pro vyjednávání. Byl obzvláště schopný vytvářet poutavé příběhy o jinak fádních věcech tak, že se nakonec prodali za vyšší cenu, než jakou skutečně měli.

Zvěst o jeho prazvláštním nadání se donesly až k uším místní elfí královny – jedné z mnoha vládců Irollanu, a vazalkou nejvyššího krále té doby, Vaniela – která se chystala uskutečnit obchodní dohodu s Rudými čaroději z Karthalu. Díky Lasirovi se dohoda stala pro elfi velice výhodnou, a královna se rozhodla jej přizvat na svůj dvůr, jako nového člena své rady. I když jeho mladý věk popouzel některé z členů rady (byl mu v té době jen něco málo přes 300 let) ukázalo se, že je v politice stejně zdatný, jak v obchodu.  

Každopádně je Lasir prudce inteligentní a není radno ho podceňovat. Následkem svého nízkého původu, a jeho „venkovské“ výchovy, dokáže své partnery překvapit svou přátelskostí a rozhledem, který je ve značném rozkolu s předpokládanou „vznešeností“ elfů.

V té době však Lasir stále ještě neprokázal své kvality v boji. Příležitost k tomu mu poskytlo čtvrté zatmění, kdy se zúčastnil hrůzné bitvy, ve které se spojila vojska elfů, lidí a čarodějů proti obrovské armádě démonů valících se z Vantyrských hor.

Bitva neprobíhala vůbec dobře. Démoni byly na své poměry neobvykle dobře zkoordinovaní a postupně získávali převahu. Když byla situace téměř zoufalá, jeden lidský rytíř kolem sebe shromáždil několik válečníků a podnikl útok na velitele nepřátel. S bojovým pokřikem „Za Ashu!“ se Lasir, a čaroděj ze Stříbrných měst k rytíři připojily. Nakonec byly rytíř, elf a čaroděj schopni velitele démonů porazit. Jakmile byl skolen, vojsko démonů okamžitě zdivočelo, zdezorganizovalo se, a bylo armádami spojenců rychle přemoženo.

Ukázalo se, že tím statečným rytířem nebyl nikdo jiný než Lady Rowena, Vévodkyně jednorožce. Po válce se Lasir stal vyslancem u Rowanina dvoru.

Domnívám se, že jeho znalosti „podivných“ zvyklostí Svaté říše z něj v Alaronových očích učinila ideálního kandidáta pro Ivanovu radu. Víc než cokoliv jiného je však Lasir vyjednavač. Vidí sám sebe jako muže cti, a pokud je mi známo, nikdy nevyřkne jednoznačnou lež, a neporuší své vlastní zásady, pro mrzkou vidinu zisku. Pokud ale musí pravdu trochu přikrášlit, aby dosáhl svého cíle, tak to je v pořádku.

... Je tu ještě jedna maličkost, i když si nejsem jistý, zda se o ní má cenu vážené radě zmiňovat. Je možné, že to není nic víc než povídačka odtáborových ohňů.

Jeden z mých špehů mi vyprávěl trochu jiný příběh o Lasirovi a jeho konexích s Vévodstvím jednorožce. Když Rowena, Lasir, a neznámý čaroděj porazily v průběhu čtvrtého zatmění vojevůdce démonů, údajně u něj nalezly prapodivnou zbraň, na půl čepel, na půl pařát. Odhadly, že tento artefakt nějakým způsobem podmanil démony vůli svého nositele, a společně složily přísahu, že se postarají o to, aby se onen artefakt již nikdy nedostal do rukou démonů. Ale nejsem si jistý zda těm povídačkám věřit. Tedy alespoň dokud se neobjeví více důkazů…